Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šlapací vandr po Českém Středohoří

21. 4. 2014

aneb cesta za hledáním Kondoří osady. Konečně máme svou osadu. Remízové hlasování rozhodl Hubert. Ano, takhle by mohl znít nadpis prvního jarního setkání všech Kondorů, které mělo jedinný cíl. Najít nové místo pro naší osadu, kde bychom konečně našli klid a kde by bylo vše naše. Už nikdy neuděláme chybu, jakou jsme udělali v roce 2008, kdy jsme založili naší osadu na pozemku, kde stál už tolikrát problémový srub, který vlastně nikomu nepatří, ale nárokuje si ho paní, která nás svou přítomností neustále obtěžovala a otravovala. Padlo tedy konečné rozhodnutí na přesun osady, zbývalo jedinné. Najít místo, ale pěkně popořádku.

V sobotu v brzkých ranních hodinách byl sraz, kde jinde, než u Huga. Hubert totiž svolal svou partu, aby mu pomohla přestěhovat svojí maminku. To se podařilo podle plánu dost rychle a tak už před obědem sedíme na zahrádce u Huga a rozhodujem, kudy povede naše cesta za hledáním naší nové osady. Hubert vytipoval tři místa, která by splňovala podmínky. Vydali jsme se tedy s nadměrným nákladem(každý nesl na svých zádech 15 piv a plnou polní) směr Prosetín. V horkém počasí jsme často zastavovali, abychom se osvěžili. Když jsme dorazili na místo č.2, zásoby se pomalu vytráceli a tak jsme otevřeli náš lahodný mok(morgen). Na tomto místě jsme měli v plánu přespat, jenže kopec na větrné hůrce se nikomu nelíbil. Proto jsme se vydali na vzdálené třetí místo, někteří Kondoři, posilněni lahodným nápojem sice trochu brbrali, ale nakonec se všichni vydáváme přes dvě údolí okouknout i třetí místo. Cesta to byla krkolomná, časté zastávky brali osadníkům síly, jelikož naše zásoby dost ubývali. Cestou jsme potkali kamaráda Tomáše(divoké prase), kterého Cassidy s Mexičanem ochočili tak, že jim Tomáš jedl z ruky. Nevěříte? Máme důkaz. No na místo jsme dorazili v takovém stavu, že jsme stěží postavili stříšku. Akorát při stmívání zapaluje náš Ohnivák oheň, u kterého začíná vášnivá debata o tom, kde nakonec zakotvíme. Vypadá to, že Cassidy s Hugem preferují variantu 1, Ohnivák s Mexičanem variantu 3. Všem názorům naslouchá náš šerif, který navrhuje, že budeme hlasovat, ale až ráno, aby měl každý čistou hlavu. Pomalu po jednom začínají unavení Kondoři odpadat. Jako první ulehá nejstarší osadník, který tak strašně chrápal, že Hubert s Ohnivákem berou své přikrývky a přesouvají se pod hvězdy dál od našich kamarádů. Všichni usínáme ještě před půlnocí, není se však čemu divit, litr morgena a flaška borovičky udělali své.

Nedělní probuzení je nádherné, východ slunce nabízí úžasnou podívanou. Ohnivák rozdělává oheň, aby Kondoři kvalitně posnídali. Špekáčky s cibulí, výborný. Zbývá tedy jediné, hlasování. Hugo navrhuje, že bude rozumné se přemístit na jeho ranč, kde rozhodneme. Cesta uteče docela rychle a tak v mžiku sedíme u Huga, kde dopíjíme zásoby. Po chvilce zavoní i oběd na grilu. Nastává hlasování, Hubert v poslední řeči nabádá ostatní, aby rozhodovali s rozumem. 

První hlasuje Hugo - varianta č.3, druhý Cassidy - varianta č.1, třetí Ohnivák - č.3 a Mexičan č.1. Výsledek 2:2, přesně jak Hubert očekával jen s opačným garde a tak je rozhodnutí na našem šerifovi. Hubert volí variantu č.3. Hotovo, odhlasováno, zbývá dořešit důležité, vlastnictví lesa. To si bere za úkol Hubert, který zjistí, co komu patří.

Loučíme se s přáním udělat následující týden na novém místě čarodejnice, už i s členy našich rodinných příslušníků. Snad nám vše vyjde. Takže 30.4. AHOOOOJ

PS: ještě jednou velká gratulace Cassidymu, který zadělal na přírůstek do naší osady. Páťa již nebude nejmladším Kondorem.